Hranica medzi Zemou Slobody a Tmy

Přistanu dál od hranic a proměním se do lidské podoby. Lehce se dotknu jílce meče na mých zádech a zamířím si to blíž k hranicím. Cestou uvidím v dálce jednoho strážce, tak na něj jen kývnu a zastavím se. Jednou očima přejedu okolí a automaticky napnu svaly. Nějak se mi to nechce líbit, ale alespoň nebude nuda. Stejně musím vybýt nějakou energii.

Trochu jsem vykulila oči a sledovala, jak ten strážce se obaluje červy. Nakonec, když od něj zmizeli, stála místo něj slabá žena. Nikoho není radno podceňovat. "Já? Já se jen poflakuju kolem a hledám něco, čím bych se zabavila. A asi jsem to našla, jak vidím," řeknu chladně a zářivě se na ni usměju. Stále tam stojím jakoby nic, ale jsem připravená ve vteřině vytáhnout meč, kdyby bylo potřeba. Nespouštím z ní oči a čekám, co odkud vyleze dalšího.

Jakmile se zakopali pod zem, došlo mi, kam se chtějí dostat. Přímo pode mně. Okamžitě se rozběhnu, zastavím se asi o 10 metrů dál, přičemž ještě vyskočím na skálu, kterou je těžší rozbít. Ještě se mi nechce vyletět do vzduchu, tak zůstávám stát na zemi, i když je to riziko. Vytáhnu meč z pochvy pravou rukou a levou natáhnu před sebe. Jsem od ní asi na 7 metrů, to bych ji měla zvládnou oslepit. Ruka se mi nejprve obalí světlem, které následně částečně zhmotním a vyšlu k ní. Nechávám nataženou ruku před sebou, kdyby chtěla uhnout, ať můžu rychle změnit směr světelného sloupu.

"Oh, takže nemáš ráda světlo? Jako všechny potvory. No, v tom případě nemáš lézt do země, kde je ho plno," řeknu trochu posměšně a pokrčím jedním ramenem. Znovu zasunu meč, abych ho neztratila a proměním se do gryfí podoby. Vyletím prudce vzhůru, kde je mneší pravděpodobnost, že mě ti červi zasáhnou, a pak si to zamířím přímo na ní, pařáty na předních končetinách roztažené, s úmyslem nějak vážně ji zranit, nejlépe na hlavě.

Ucítila jsem, jak mě ten červ odhodil od ní. Prudce jsem to vybrala mácháním křídel. Naštěstí jsem do ničeho nenarazila, jinak bych měla určitě něco zlomeného. "Pitomí červi," zamumlám si pro sebe. I v gryfí podobě můžu mluvit, není v tom pro mě rozdíl. Ještě chvíli a začne se jí vracet zrak. Znovu přistanu na skále a přeměním se do lidské podoby. Je pro mě jednodušší používat magii. Obě ruce se mi obalí světlem a následně se mi v nich objeví dýky. Hodím je směrem na tu čarodějnici nebo co to je a pravou ruku stále nechávám nataženou před sebou a koordinuju tak jejich směr. Mířím jí jednou na srdce a jednou na hlavu. V levé ruce se mi objeví další a čekám, kdy vyskočí ze země další červ.

"A co je zase tohle. Takové podvádění!" vykřiknu nahlas a zavrtím hlavou. Tu třetí dýku nechám zmizet a znovu se přeměním a vyletím do vzduchu. Je mi jasné, že se měním asi co 5 minut sem tam, ale když nevím, kde je, je lepší letět než stát na zemi. Zakroužím vysoko nad zemí a sleduji zemi pod sebou, co se bude dít a odkud co vyleze.

'A kruci,' proběhlo mi v mysli, když mě chytila pod krkem. Upřímně, ti červi byli dost odporný. Cítila jsem, jak ji mám na zádech. Na mě si nikdo létat nebude. Ve vzduchu jsem se několikrát otočila kolem vlastní osy a potom jsem prudce nabrala výšku. "Slez ze mě," vyrazila jsem ze sebe naštvaným hlasem. Přivřela jsem oči a vytvořila jsem dva provazy, které jsem nenápadně obtočila okolo jejího těla a prudce utáhla. No, nenápadně, kdo by si nevšiml dvou zlatých provazů ze světla, ale vzhledem k tomu, že jsem v gryfí podobě byla celá zlatá, tak to na mě nešlo tolik vidět.

jakmile se rozpadla na červy, provazy okamžitě zmizely. "Řeknu, že jsi otravná," řeknu jí pouze, sletím na skálu, přeměním se do lidské podoby a ušklíbnu se. I když jsem se přeměnila, stále jsem je měla na sobě. Jednoduše jsem okolo sebe zformovala světlo, takže jsem začala trochu zářit - to by mělo odehnat ty červy. Jako podzemní tvorové nenávidí světlo - no že jsem to nepoužila dřív. Zesílím intenzitu světla, takže mě obklopuje jako zářivá aura a narovnám se. Vytáhnu meč z pochvy a zadívám se na ni. Její tělo se dokáže rozpadat na červy. Kde má asi slabé místo? V ruce vytvořím světelnou kouli a nejvyšší rychlostí, jakou můžu, ji pošlu proti té příšeře.

Nešla som tak úplne "oficiálnou" cestou. Len málokto by si však všimol niekoho, kto sa dokázal dokonale skrývať v tieňoch.. aj za slnečného dňa. Scénku, ktorá sa tu nachádzala, som ignorovala. Mojím cieľom bolo hlavné mesto a vyprovokovanie konfliktu, ktorý po mne bráška chcel. Celkom som sa tešila. V akcii som moje shopnosti ešte neskúšala... teda aspoň nie v tej naozajstnej.. aj keď som im naozaj verila.
(presun)

Protože jsem ovládala světlo, byla jsem si stínů vědoma stejně silně jako světla, ale ignorovala jsem je. Momentálně. Teď jsem tady měla před sebou jakousi červí ženskou, takže jsem se nezajímala o nic moc jiného. Když na mě ten červ vyskočil, automaticky před sebou vytvořila levou rukou štít, který by měl toho červa na vteřinu zadržet. Pak jsem okamžitě uhnula stranou, vyskočila a máchla po něm mečem, který jsem v okamžiku, kdy se dal do pohybu, prodloužila pomocí světla, aby dosáhl na toho červa. Když jsem nakonec dopadla do podřepu na zem, byl meč zase normální délky a štít už byl taky pryč. Narovnala jsem se, přičemž jsem stále okolo sebe udržoval napůl zhmotněné světlo.

Když zmizí, povzdechnu si a zasunu meč zpět do pochvy. "Jaká válka? Asi je padlá na hlavu nebo co. No nic, půjdu podat hlášení... A taky se podívat po tom stínu, který tu prolouznul..." řeknu si jen tak pro sebe, přeměním se do gryfí podoby a rozletím se směrem k městu. (přesun)

Nad hranicemi jsem přeletěla plnou rychlostí schovaná v mracích, takže stráže dole mě neměly šanci spatřit, a už vůbec ne zastavit. Zamířila jsem si to přímo k hlavnímu městu Země Stínů. (přesun)